Vzpomínáte si, jaké to bylo být dítětem? Ne na konkrétní vzpomínky — spíš na ten pocit. Být úplně tady a teď. Smát se, protože je to legrační. Plakat, protože to bolí. A za minutu zase být v pořádku. Žádné přemýšlení, co si o mně myslí ostatní. Žádná potřeba něco dokazovat. Žádný strach z budoucnosti. Prostě jen — být.

Tisíce let stará indická tradice ájurvédy pro tento stav má jméno. Říká mu sattva. A říká něco, co v nás většina z nás tuší, ale zapomněla si to připustit — že tento stav čistoty, klidu a přirozené rovnováhy je stav, se kterým na svět přicházíme. Je to náš přirozený stav. Náš skutečný domov.

Jenže potom se něco stane.

Co jsou guny a proč na nich záleží

V ájurvédě a jógové filozofii existuje koncept, který se nazývá triguny — tři základní kvality, tři síly, které prostupují vším živým i neživým. Jsou přítomné v přírodě, v ročních obdobích, v jídle, které jíme, v myšlenkách, které myslíme. A jsou přítomné i v nás.

Slovo guna v sanskrtu doslova znamená „kvalita" nebo „vlastnost". Někdy se překládá i jako „provaz" nebo „vlákno" — a to je krásná metafora. Představte si tři provazy, které jsou spletené dohromady v jedno lano. Každý provaz má jinou povahu, jinou sílu, jiný směr. A podle toho, který z nich je v danou chvíli napnutý nejvíc, se mění i to, jak se cítíme, jak vnímáme svět kolem sebe a jak jednáme.

Ty tři kvality se jmenují sattva, radžas a tamas.

Nejsou to abstraktní pojmy z dávných knih. Jsou to stavy, které v sobě nosíme každý den. Poznáte je, jakmile si je někdo pojmenuje — protože je znáte. Žijete s nimi celý život. Jen jste pro ně neměli slova.

Tři síly v nás

Jak se od sattvy vzdalujeme

Jako děti jsme v sattvě přirozeně. Nikdo nás ji nemusí učit. Je to stav, se kterým se rodíme. Ale pak začne život, tak jak ho známe.

Přijdou rodiče a jejich představy o tom, jací bychom měli být. Přijde škola a její pravidla. Přijdou kamarádi a potřeba někam patřit. Přijde společnost a její nekonečná měřítka úspěchu. Postupně přijímáme myšlenky, které nejsou naše — ale tak dlouho je slýcháme, že jim uvěříme. Začneme si myslet, že to tak prostě je. Že takhle funguje svět.

Vrstva po vrstvě se vzdalujeme od té čistoty, se kterou jsme přišli.

A sattva? Ta se nám zdá jako vzdálená vzpomínka. Jako něco, co jsme kdysi měli, ale už to není pro nás. Jako luxus, na který nemáme čas.

Ale ájurvéda říká něco jiného. Říká, že sattva nikam nezmizela. Je stále v nás. Pod všemi těmi vrstvami, pod všemi těmi převzatými názory a návyky. Čeká. Jak tiché jezero pod rozbouřenou hladinou.

Jóga jako cesta zpátky

A tady přichází jóga. Ne jako cvičení. Ne jako sport. Ne jako další položka v diáři. Ale jako cesta zpátky — tam, kde jsme začali. K té čistotě, se kterou jsme přišli na svět.

Ájurvéda i jóga se dívají na člověka jako na celek — tělo, mysl, dech, emoce, vědomí. Nejsou to oddělené části. Jsou to vrstvy jednoho celku. A když se jedna z nich vychýlí, cítíme to všude.

Jógová praxe pracuje s gunami vědomě. Když je v nás příliš tamasu — tíhy, nehybnosti — pomáhá nám jóga se rozpohybovat. Ne silou, ale s pozorností. Pohyb spojený s dechem postupně rozpouští strnulost a vrací do těla energii. Proto je ranní praxe v tradici ájurvédy intenzivnější — ráno po probuzení v nás tamas přirozeně převládá a potřebujeme ho jemně překonat.

Když je v nás příliš radžasu — neklidu, shonu, přehlcení — učí nás jóga zpomalit. Zastavit se. Prodloužit výdech. Být s tím, co je, místo toho, abychom od toho utíkali. Vědomý, pomalý pohyb v kombinaci s hlubokým dýcháním zklidňuje nervový systém a přivádí mysl zpět do přítomnosti.

A ve chvíli, kdy se tamas rozpustí a radžas zklidní, přichází sattva. Přirozeně. Bez násilí. Jako když se po bouřce vyčasí.

Guny v každodenním životě

Krásné na učení o gunách je to, že nejde o teorii zamčenou v knihách. Guny můžete pozorovat všude — a jakmile je jednou uvidíte, uvidíte je pořád.

Vidíte je v průběhu dne. Ráno po probuzení, kdy je tělo těžké a mysl zamlžená — to je tamas. Odpoledne, kdy jedete na plné obrátky, reagujete na desátý e-mail a hlava se nezastaví — to je radžas. A ten vzácný okamžik, kdy se zastavíte, zhluboka se nadechnete a cítíte klid — to je sattva.

Vidíte je v jídle. Čerstvé ovoce, zelenina, celozrnné obiloviny — to jsou sattvické potraviny, které podle ájurvédy vyživují nejen tělo, ale i mysl, a podporují jasnost a klid. Silně kořeněná, smažená, příliš stimulující jídla posilují radžas. Přejídání se, těžká zpracovaná strava, stará jídla — to vše živí tamas.

Vidíte je v tom, jak trávíte volný čas, jakou hudbou se obklopujete, s jakými lidmi se stýkáte, co čtete, co sledujete. Vše, čemu se vystavujete, posiluje jednu z gun. Princip je prostý: čím více se obklopujete sattvickými kvalitami, tím více sattvy ve vás roste.

A možná nejdůležitější — vidíte je ve svém vnitřním dialogu. V tom, jak mluvíte sami k sobě. Sattvická mysl je laskavá, jasná, soucitná. Radžasická mysl soudí, porovnává, kritizuje. Tamastická mysl mlčí — ne z klidu, ale z rezignace.

Nejde o dokonalost

Důležité je říct jednu věc: cílem není být „stále v sattvě". To není možné a ani to není záměr. Všechny tři guny jsou součástí přírody — a tedy i součástí nás. Potřebujeme tamas, abychom mohli spát a odpočívat. Potřebujeme radžas, abychom se ráno postavili a něco udělali. A potřebujeme sattvu, abychom věděli, proč to vlastně děláme.

Nejde o to jednu gunu démonizovat a druhou glorifikovat. Jde o rovnováhu. O vědomí. O schopnost rozpoznat, kde právě jsme — a vědět, že máme možnost to ovlivnit.

Ájurvéda nám dává nástroje. Jóga nám dává praxi. Ale první krok je vždycky stejný — zastavit se a podívat se dovnitř. S laskavostí. Bez soudu.

Cesta, ne cíl

Jóga nás neučí být lepší. Učí nás být víc sami sebou. Vrstvičku po vrstvičce odkládat to, co naše není — převzaté názory, cizí očekávání, strachy, které jsme si nevybrali — a vracet se k tomu, co pod tím vším zůstalo. K té čistotě, se kterou jsme začali. K sattvě.

Není to rychlé. Není to lineární. Některé dny jsou sattvické a vy cítíte klid a jasnost. Jiné jsou plné radžasu — hluk, stres, pocit, že nestíháte. A pak přijdou dny, kdy prostě nemůžete — a to je tamas. A je to v pořádku. Protože celá cesta je o tom, že se učíme tyto stavy pozorovat, přijímat a vědomě s nimi pracovat.

Ne bojovat. Pracovat. S laskavostí. S trpělivostí. S dechem.

Pokud cítíte, že jste se někde cestou ztratili — že žijete život, který tak úplně není váš — možná je čas se zastavit. Nadechnout se. A udělat první krok zpátky k sobě.

Ten krok nemusí být velký. Stačí přijít na podložku. Stačí se nadechnout s pozorností. Stačí být na chvíli tady.