Kraniosakrální ošetření a Perthesova choroba
Perthesova choroba
Perthesova choroba, plným názvem Legg-Calvé-Perthesova choroba, je ortopedické onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje chlapců ve věku 4 až 8 let a postihuje kyčelní kloub. Základním problémem Perthesovy choroby je dočasná ztráta krevního zásobení do hlavice stehenní kosti (části stehenní kosti, která vstupuje do kyčelního kloubu). V důsledku nedostatečného krevního zásobení začne tato část kosti odumírat, což vede k jejímu oslabení a deformaci.
Příznaky : Perthesovy choroby mohou zahrnovat kulhání, bolest v kyčli nebo koleně a omezený rozsah pohybu kyčelního kloubu.
Léčba : se zaměřuje na to, aby se zabránilo deformaci hlavice stehenní kosti. Léčba může zahrnovat klid, fyzikální terapii ( vodoléčba, magnetoterapie..) a v některých případech operační zákrok.
Kraniosakrální ošetření
V tomto případě jde o klientku ( 7 let ), měsíc po diagnostikování onemocnění. K chůzi využívá berle, pohyb je omezený a bolestivý kvůli změnám v kyčelním kloubu. Ošetření trvá přibližně 30 minut, zaměřuji se jak na oblast pánve, tak na lebeční kosti.
Co mě zaujalo již při prvním kontaktu, je velmi obtížné uvolnění. Tělo je v neustálém napětí, jako by si nedovolilo "pustit" kontrolu. Dívka má silnou tendenci mi během ošetření pomáhat – ne fyzicky, ale spíš vnitřně. Jsem ráda, že ošetřením prochází spolu s maminkou.
Perthesova choroba je sama o sobě fyzické onemocnění – jde o dočasné přerušení přívodu krve do hlavice stehenní kosti, což vede k jejímu odumírání a následné regeneraci. Ale jak často vnímám ve své praxi, fyzické symptomy jsou úzce propojené s vnitřními nastaveními a reakcemi.
Děti s tímto onemocněním se náhle dostávají do situace, kdy nemohou běhat, skákat, hrát si jako ostatní. Jejich tělo je najednou "omezené", bolí, nefunguje tak, jak bylo dřív běžné. To samozřejmě silně působí i na jejich psychiku. V případě této dívky vnímám, že se snaží být "silná", "hodná", "přizpůsobivá". Jako by nechtěla přidělávat starosti.
Po ošetření maminky probíráme, jaké projevy napětí u dcery vidím, a jak může být nápomocná – třeba jen tím, že se sama uvolní , zpomalí, a vytvoří prostor, ve kterém dcera nemusí bojovat nebo se přizpůsobovat.
Mým cílem je pomoci tělu i psychice najít zpět rovnováhu – i když je fyzické onemocnění přítomné, tělo se může cítit bezpečně. A právě to je pro proces hojení zásadní.
Věřím, že i kraniosakrální terapie může být citlivým a podpůrným nástrojem na cestě k uzdravení – nejen kloubů, ale i celkového vnímání sebe sama.
Pokračování příště: Jak se ošetření vyvíjela v dalších týdnech budu postupně doplňovat dle návštěv.